Kdo se může podívat bez uzardění na svou minulost?

Proč nejsem komunistou ani vlezprdelkou. I ty Brute? I ty, má svatá dobroto? Jaký je rozdíl mezi vrahem a ženou, která si jen přihodila své polínko do ohně? Na volební prezidentské kampani si zase přihřívají svou polívčičku myšlenkoví pohrobci Gottwalda a Husáka, protože oni nejsou jako my a tak opět kázají vodu a pijí víno, zatímco my slušní a poctiví jsme pomýlení a nechceme se už stydět sami před sebou a svými dětmi. Jsme my ti hlupáci, kteří se nebojí jít stále proti zdi novodobého establischmentu a věříme, že to jde a něco se změní? 

Bojím se všech těch nových přisluhovačů a politických šejdířů v barvách nejen dělnické krve, ale také myšlením zrůžovělých národních frontmanů a překabátěnců, kteří za mne zas chtějí dýchat. Bylo mi čtyřicet, když volali studenti Kdo? Když ne my! Kdy? Když ne teď! Lenin měl pravdu, revoluce jsou opravdu lokomotivami dějin. A já děkuji mladým, že to byli oni, kteří pozvedli svůj hlas a mlčící většinu vytrhli z letargie, držení huby a kroku. Vždyť si většina lidí myslela, ono se nedá nic dělat, nic se nezmění a chleba levnější nebude. A tak raději vzdychala na svých chatách a daleko od civilizace „ vono to nejde „ nebo dělala tichý odboj pod peřinou.

Proč o tom píšu? Člověk nemá právo se vzdávat, naděje umírá poslední a já to světýlko na konci svého tunelu ještě nechci zhášet. Je dobré vytěsňovat z paměti ledacos z naší minulosti a zapomenout na úderná hesla, která jsme dobrovolně nebo proti své chabé vůli volali „ My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova „. I já byl dobrý jako mouřenín a splnil roli toho třetího vzadu, černé ovce nejen třídy, ale celé ubudované společnosti. Musel jsem ovšem při téhle slavnostní besídce šátkování pionýrů udělat tři kroky vpřed a navázat na větu lotra po mé pravici z Ódy na velkého vůdce a zadeklamovat svůj text „ Malý Soso Džugašvili rád se učil „ a ustoupit vzad. Tedy spíše do pozadí, protože jsem se přifařil k zavrženíhodnému triumvirátu. Nikdo z nás tří šátek neviděl a tak se to s námi vyvrženci táhlo. Syn lékaře zemřel na leukémii po převýchově v chemičce a nezachránil ho ani pan profesor Švejcar a jeho švýcarští kolegové. Syn advokáta se oběsil sám bez jakékoliv pomoci, když se jako primus nedostal na práva. A já syn nepodajného pracujícího inteligenta se protloukal životem jak se dalo. Že jsem nesměl studovat a všechno doháněl četbou chytrých knih? No a co, neskončil jsem v páté obecné, tak na co si stěžuju, vždyť jsem mohl i gympl navštěvovat. Že ale jen do té chvíle, než jsem narazil na třídního učitele, pro kterého jsem byl nepřítelem číslo 1? Čtyři kulaté nedostatečné, z matematiky, algebry, deskriptivy a fyziky, kdyby tento soudruh vyučoval ještě chemii, tělocvik a hudební výchovu, bylo by to sedm kulí jako v Sarajevu.

Proběhlo pár voleb do zastupitelství, nyní čeká volba prezidenta o to zajímavější, že si ho někteří opravdu zvolí a ti ostatní budou vrkat. Nevyhraje ten nejlepší ani náhodou, to jen matematická pravděpodobnost zvolí toho, který svými řečmi bude mistrně zakrývat svoje nedostatky a tím si získá oblibu u voličstva, které taky by raději na mnoho věcí zapomnělo, když ne přímo zatloukalo. Nepamatovalo se, bůhví jaké to bylo, ostatní nebyli o nic lepší, že jsem někde seděl, každý z nás někde seděl. Vy v lágru, no to máte smůlu, když se kácel les, třísky létali. Já taky seděl, jenže ve vyprděném fotelu, dohlížel na vás a pršelo mi štěstí.

Každá poctivá česká rodina měla ve svém středu dvě černé ovce, komunistu a emigranta. S takovou moderní historickou skutečností se dá dobře nakládat. Znám jednoho, který sloužil ve vysoké funkci na nejhlídanější zaminované čáře, samozřejmě synáčkovi zdejší poměry moc nevoněly, tak vzal roha. Nyní žije v LA, určitě nuzuje, protože vzkazuje po telefonu, u nás je táto všechno v pořádku, máme se dobře, já jen nesouhlasím s Buschovou administrativou. Tak to vidíte pane Smrčka, že je všude chleba o dvou kůrkách, přece se s ním nebudu handrkovat. Považuju ho sice za relikt doby, ale jednoho z mála, o kterém se dá říct, to je stále ještě starý poctivý komunista, který nedal nikdy rozkaz k palbě. Jeho názory mu nezazlívám, každý žije v nějaké iluzi.

I mou iluzí je, že jiného ještě krásnějšího dne skutečně odejdou, když to nevyšlo poprvé. A půjdou se historicky znemožnit na všechna ta místa, kde nadělali paseku. Joj to bude veselé rozlehlé kolumbárium doslova od Šumavy k řece Moravě. Měli být už několik let politickými mrtvolami, ale při každé příležitosti vypadne další kostlivec ze skříně. Nemají oni to heslo I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci? Byly to naivní revolucionářské představy, že zmizí se starou generací. Každý má něco zakódovaného v genech a tady je tolik ještě volných míst u koryt. U žlabu, za ohradou s ostnatého drátu pod proudem, kterým tekly potoky krve a bezpráví. Jen hltejte plnými doušky, když byl národ důvěřivý a neposlal vás přinejmenším na převýchovu do táborů.

Každý z nás by si měl zamést před vlastním prahem. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Dokážeš se podívat pravdě do očí? Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu.

Kdo mne zná, ví o čem mluvím. Já nečekal se svými klíči až přijde ta chvíle a bude to tutovka. Dostal jsem mockrát po hubě obrazně i doslova a na chvíli, kdy na mně řval oštítovaný udata ty stará píčo, já tě naučím a mydlil mě bezbranného metrovým obuchem polské výroby po hlavě nezapomenu. Nemít kapuci s vložkou, byl by ze mě dement s hubou jako sekaný biftek.

Nebudu psát o příkoří, nebyl jsem sám, kdo kdy něco napsal a ještě se pod to podepsal a pak se divil. Mně doporučili doktoři, abych relaxoval na čerstvém vzduchu, trvalo to pěkných pár let. Husák a Štrougal byli zkušení doktoři, mohu je doporučit. I.a jakostní třída, ve skutečnosti mravně shnilý odpad společnosti.

Proč bych měl volit někoho, kdo se třese na pořádný kus politického žvance, který nebude ani mým představitelem a myslím i mlčící většiny slušných a poctivých lidí. Věřím, že těch skutečně slušných voličů je víc, než těch, kteří také mají aspoň snídaňové máslo na hlavě v domnění, že jejich kandidáti budou pro občany stravitelnější. 

Vím, že to bude prašť jako uhoď, jeden trochu noblesnější bývalý komunista, který se dívá raději dopředu anebo ten druhý rádoby rozšafnější s knížkou ukrytou v kořenech stromu. Už víte proč jej tak láskyplně hladí ?

Neplivu po nich jedovatou slinu, to co si o nich myslím, bych vyjádřil pregnantněji.

Nestydím se za své názory, mne oslovil slušný a poctivý politik. Že si občas zdřímne jej ctí, já bych z řečí ostatních taky usnul, neb mlátí prázdnou slámu ve společenských oblecích, aby ukázali, že jsou něco víc. My Češi si rádi děláme z vrchnosti špumprnágle, na něj by se dobře vymýšlely fóry a kníže pán by nám poddaným blahosklonně kynul. Kníže pán v obleku s motýlkem na nočním výmlatu, není on jako jeden z nás? Takovej lidovej.