To co pro Liberec znamená Horní Hanychov a Ještěd nebo pro Bratislavu Devín a Malé Karpaty, to je pro Prahu v dosahu MHD Zbraslav-Baně, kde se začíná nesměle tyčit Brdská vrchovina v nadmořské výšce neuvěřitelných 300 metrů. I kdybyste prochodili tenhle světa kraj křížem krážem, cestou značenou či kozí stezičkou, stále budete překvapeni, jak jsou tyhle kopečky rozmanité. Nejsou tady horští velikáni, ale osmistovkový brdek Tok také není žádný trpaslík.
Jen pár kilometrů za Prahou objevíte místo, kde má své sídlo zdejší patron a ochránce. Tak jako mají Krkonoše od nepaměti echt německého Rübrzahla, který se po mnoha dějinných peripetiích změnil v Rýbrcoula, až se z něho stal všemi milovaný Peterkův Krakonoš. Tak i Brdy měly vždy svého Fabiána, skřítka ze šišek a léčivých bylin, který není lidem příliš na očích, ale při troše štěstí najdete jeho studánku i kamenné lože. Aby bylo v těchto končinách vše rozmanitější, střídají se zde listnaté a jehličnaté porosty, mnohdy s pasekami posetými valy rulovými, které tady zbyly po čertovi.
I takový lotr rohatý má své dny a zřejmě mu něco nevonělo pod nos. Rozezlený, celý říčný a rozdurděný proměnil tu nádheru v těžko přístupné skalisko, v Čertovu kazatelnu. Ale ten namáhavý výstup po kamení stojí za to, je odtud jeden z nejhezčích rozhledů.
Tyhle krásné končiny dříve patřily převážně vojsku, ale to víte jak to v takovém vojenském újezdu chodí. Nejen místní světa znalí sem chodili na houby. To se ví, že ne na takové "prašivky", které sbíráme my lidé obyčejní. Takové fajnové praváky najdete jen na Šumavě a pak, když zrovna není vojenské cvičení nebo velké manévry, právě tady v okolí Jinců a Felbabky.
Když je klid zbraní nikde nenajdete ani vartujícího vojáčka v místech kudy se vniká do světa utajení a vojenských tajemství. Pak můžete sami odhalovat jedno tajemství za druhým v téhle kouzelné krajině, vždy pamětlivi toho, že kam dopadají střely, tam chodí jen adrenalínoví čundráci, až tam daleko k Padrťským rybníkům.
Tady můžete nalézt jejich, zvědavým očím skryta, místečka s poetickými, ale prozaickými názvy Tři záprdky do skla, Teplý popovický kozel nebo U otrávené studánky. Jestli se vám někdy poštěstí vidět kouzelný západ slunce, pak už nikdy nezapomenete a touha se stále vracet na ta laskavá místa, která pohladí, vás neopustí. A Brdy se stanou velkým kamarádem pro dny všední i sváteční. Jsou to brdky do pohody i deště, kopečky dobíjející baterky, když energie dohořívá.
Jsou to mí důvěrní přátelé, říkám jim familiérně " moje Brďouny "