Vím, že jsem hlupák a zvyšuji čtenost těm nejvypatlanějším mozkům.

Možná děláte to samé co já a nedokážete odolat si kliknout na takové blogy, kterých se i myš štítí. Víte co vás čeká a přesto zvědavost je silnější.

A vyvalí se na vás slovní smrad nevyvezené žumpy, že mladším připomene léta normalizace, těm starším dokonce časy nejzářnější.

To se tiše do mé mysli vkrádá jako kontrarevoluce plíživý údiv. Jak se nebojí ti naši hrdinové všedních dnů a udatové oprášit slovník, hýřící osvědčenými výrazy. Boj pracujícího lidu, američtí štváči, agenti CIA, imperialisti a fašisti, kteří si nepřejí mír nejen na Ukrajině. To jim patří také můj dík, jak mistrně cizelují a váží slova, aby ty skvostné perly neházeli sviním.

Chtěl bych také vystoupat na blogerský Olymp a stát se takovým pohádkářem, který bez uzardění napíše jak mírotvorný žoldák se zbraní a maskou na tváři, ze samé radosti děkoval rusky samotnému Finistu sokolu jasnému, že vyslyšel jeho přání a osvobodil celičkou Ukrajinu. Přitom čumí jako zbloudilé tele a neví kde vůbec je. V Afghanistánu, Abcházii, Čečně? Nu tol’ko čórti znájut.

Náš lid je na pohádky zvyklý, třeba by měla velký ohlas moje zkazka z ruských bylin o žralokovi, válečném štváči z wólstrýtu, kterého hnala svinským krokem černomořská flotila do zatuchlých vod atlantické aliance, kde ryby smrdí od hlavy. Neodehnala jej válečnými zbraněmi, ale v zájmu míru svými bidly.  

Perla hozená sviním je blbá, ta se určitě bude líbit.