Jarní houby a vaření amatérského mykologa a kuchaře v.v.

Nejsem žádný Smotlacha a delší dobu ani pouhý platící člen oné slovutné Mykologické společnosti. Ale zavzpomínat můžu, i když houby začínají růst a já mám po sezóně definitivně. 

Nikdy jsem nezkoumal houby "vědecky" pod mikroskopem, ba i sebe ochudil o chemickou analýzu. Byly pro mě potěchou duše a smyslů ve všech fázích houbaření s výjimkou ranního vstávání. Hledání, nalézání i zklamání je stejnou dávkou adrenalínu, jako trpělivé čekání na zázrak, až sousedovi poklesne brada v němém úžasu nad mým kapitálním úlovkem. 

Bylo příjemné se procházet na jarním sluníčku šumavskými končinami, kde nepotkáte ani živáčka. Kam motorizovaní houbaři nemohou, na to jsou příliš líní ujít několik kilometrů. A cyklisti na horských kolech se oblažují pohledem na zhltané kilometry a rychlost. Nevidí a neslyší, přehrávač patří k modernímu životnímu stylu a oni mají jistotu, že se z tichého šumění lesa nezblázní. Když máte štěstí a narazíte na flek, kde je přesmržováno, můžete si udělat prostinkou laskominu dle Rettigové. Ale znáte to její vaření, bez studené telecí pečínky to nejde. To to hezky začíná,  blitzkrieg na peněženku, ale čte se to hezky. Zalití dobrou hovězí polévkou jest samozřejmostí. Jste-li v dobrém rozmaru, můžete přizdobit račími ocásky, brzlíčkem či kuřecím pupíčkem. Nezapomeňte vše obložit smaženou žemličkou na půlměsíčky pokrájenou.

No nazdar, dlabenec na doplňkovou půjčku za to nestojí, pokud nepatříte mezi high society a skutečné gourmandy, co debužírují se ztopořenými rokokovými malíčky.

Receptů se smrži je mnoho i v mezinárodní kuchyni, hlavně Francouzi si pochutnávají na slaném štrůdlu, Balkánci do ragú přidají vše, co je po ruce. Jak by řekl Babica, nemáte-li smrže dejte žampióny nebo taky nic. A Ossis pudink ze smržů, kde jsou základem vlasové nudle, nechávám bez dlouhého komentáře. Proti gustu žádný dišputát. 

Na lišky je zatím příliš jarně a jejich čas teprve přijde, ale falešné lišky na kyselo si můžete udělat, když narazíte na ten správný pařez listnáče obrostlý opeňkou měnlivou. Kloboučky jsou sice drobné, ale máte vystaráno. Houba patří mezi ty aromatičtější a já osobně dávám přednost variantě "smetanové" omáčky, kde se dá kouzlit nejen s tučností mléka a chuťovými kombinacemi.

Světlou zásmažku zalijte houbovým bujónem a nechte za občasného míchání dobře provařit. Přidejte malé kloboučky opeňky a dochuťte. Sladší nebo kyselejší, s divokým kořením či provoněná citrónem nebo snítkou kopru, jak kdo. Přilijte mléko a ke konci varu podle pohledu do zrcadla nebo BMI se rozhodnete, zda našleháte vejce s trochou hladké mouky v méňe tučném mléce nebo smetaně, vlejete do polévky a necháte přejít varem.

Někde je zvykem jako u koprovky podávat s bramborem, já volím knedlík, abych náhodou nezhubnul a posichruju šrůtkem vařeného žebra, kvůli bílkovině.

Jen dávejte pozor na jedovaté dvojníky, obě houby mají své kamarády, třepenitku svazčitou / nahoře / a ucháče obecného / dole /.

Jak říkají někteří mykologičtí vtipálci. Všechny houby jsou jedlé, některé jen jednou.