Ladislav Smrčka
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1050x
Seznam rubrik
Ladislav Smrčka
Zaštěbetala a obchod jde dál.
Snad jen z povinnosti si opět postěžovala placená funkcionářka ROH nyní ÚRO. Pokaždé stejná písnička se ozývá z farmy novodobých bílých límečků nebo fižíček. Nejen v Arábii dodnes platí Psi štěkají a karavana jde dál. A jak u nás doma?
Ladislav Smrčka
O žižkovské ulici, která nevěděla čí je.
Já se narodil na dobré adrese, v moderním činžovním bloku s dlouhou řadou domů, širokými prostornými vnitrobloky a bystrozrakým obyvatelstvem pohlaví obého. Někteří nepřijímali ze zásady, ti druzí podobojí, protože jeden nikdy neví.
Ladislav Smrčka
Jak jsem nehrál divadlo.
A taky nebyl ve filmu a televizi, abych si užil ty prchavé okamžiky opojné slávy. S rrrrráčkováním moc slávy na jevišti neuděláte, ale v zákulisí je dost prostoru k uplatnění svého já. Pak se musíte spokojit jen se svým jménem, které proletí v závěrečných titulcích nebo při troše štěstí budete uveden mezi umělecko-technickými pracovníky v divadelním programu.
Ladislav Smrčka
Pryč s nemravnými obrázky.
V Plzni prý zařízli výstavu o neškodných hambárnách sami výtvarníci, na protest proti odstranění "pornografických" obrazů svého kolegy. Zlí jazykové tvrdí, že výstava byla součástí Plzně - města kultury.
Ladislav Smrčka
O problémech puberťáka.
Kařdý z nás měl hlavu zamotanou z informací, které odpovídaly jeho věku. Zkušenosti jsme měli jen z oblíbených her na doktora nebo tatínka a maminku. Ale proboha, tím vše nekončí či snad ano?
Ladislav Smrčka
O Stejskalech a starých dobrých časech.
Tak jako neexistuje bývalý černoch, neexistuje bývalý komunista. A je úplně jedno, zda má rád Sdružení Čech a Moravy, dříve nazývané Bratrstvo kočičí pracky, Pavel nebo Šavel. Nejsou svobodní, stranická povinnost jim velí obdivovat ty své. Na věčné časy a nikdy jinak.
Ladislav Smrčka
Paměti žižkovského pardála.
Život se ubírá všelijakými cestičkami, někdy rovnějšími, jindy všelijak křivolakými. S přibývajícím věkem zůstávají nejhezčí vzpomínky na ty šťastné chvilky dětství. Byly i plné šrámů na duši i na těle, ale na rodný Žižkov se nezapomíná.
Ladislav Smrčka
Reklama ještě blbější než jsme čekali
Kde jsou ty časy, když televizní přestávky zpestřovala hrající si roztomilá koťátka v košíku. Kde jsou ty časy, když se nám do soukromí plíživě přikradly prvopočátky reklamy. Viděno dnešníma očima, byl Pan Vajíčko přínosem pro Pramen stejně tak jako Pan Prokouk pro československou kinematografii.
Ladislav Smrčka
Proč nebudu demonstrovat.
Asi patřím k mlčící většině, protože ti si také nechtějí pálit prsty. Bývají to mnohdy slušní lidé, kteří myslí na své děti a nevědí, že svým jednáním dláždí cestu do pekel. Známé Nedá se nic dělat, ono se nic nezmění je mnohdy pravdivé. Kouzelné "SE", toť krásný alibismus.
Ladislav Smrčka
Poděkování a omluva.
Co jiného bych měl udělat, než poděkovat všem svým ,,příznivcům,, co si rozklikli ze zvědavosti mé blogy. Zároveň se chci omluvit těm, kteří zareagovali v diskusi, kterou jsem povolil z pouhé radosti, úplné neznalosti a nevěděl jak se přihlásit. To co pochopí malé dítě, nechápe penzista. Mea culpa, mea maxima culpa.
Ladislav Smrčka
Vyprávěnka o nemravném klíštěti.
Takové úsměvné, lehce šimravé povídání mé moravské švagrové Jitušky, které dávala k lepšímu. O šohajovi z přízně a vtipném vypravěči, co se dokázal rozpovídat při dobrém vínečku. O tom, jak mu nebylo do skoku a úsměv zmrzl na rtech, byť to byla prkotina.
Ladislav Smrčka
Nejsem Pražák, jsem Žižkovák
Jak bych mohl být Pražákem, když nejsem křtěný Vltavou. Žižkov totiž není Praha. Tam tekla z kohoutků voda od Káraného, tudíž z Jizery. Obě řeky jsou mně stejně milé, ale ve vzpomínkách se cítím být víc Žižkovákem, kterému je smutno z faktu, že tradice této Svobodné republiky zašla na úbytě.
Ladislav Smrčka
Vzpomínka pozdně dušičková 2.
Může být třeba zamračeno a mně se den rozjasní při vzpomínce na mámu. Pro mnohé jsou Dušičky dávno odbytou záležitostí. Pro mne nikoliv, já nezapomínám na spravedlivou trestající ruku se šňůrou od žehličky, pofoukání bolístek a spoustu legrace.
Ladislav Smrčka
Vzpomínka pozdně dušičková 1.
Nepřišel jsem s blogem pět minut po dvanácté. Jen nevzpomínám na rodiče okázale, aby všichni viděli, že na oba myslím. Nepotřebuji si jednou za rok vzdychnout na hřbitově, kde je víc živých než mrtvých. Nemusím se třást strachy i bezmocí, kdo si přisvojí kytičku, věneček z chvojí nebo svíčku z jejich hrobu. Nepřáli si, "abych musel někam chodit "jen z tradiční povinnosti.
Ladislav Smrčka
Houby jako hobby.
Vybereš si koníčka, když ještě můžeš trajdat po lesích a jseš zdravý. S přibývajícími léty budou ubývat radosti se potěšit nejen pohledem, ale ty krásné voňavé houbičky i sebrat. Francouzská hůl tě donutí, abys přecházel z trysku do cvalu a pak už jen vyklusával. Nakonec jsi rád, že tě aspoň potěší obrázek a fotografie v atlasu nebo pohled na houbový kalendář.
| předchozí | 1 2 3 | další |
