Jak jsem se neoprávněně chlubil a žil více než půlstoletí v bludu

Má hlava ledacos nebere, něco je dáno věkem a malé klepnutí Pepkou do hlavičky jasno do mozkových závitů nevneslo. Přesto si nejsem jistý, zda nejsem větší magor než jsem býval před výměnou občanky. Nenarodil jsem se na Žižkově, jak jsem se domníval. Já se nechtěně holedbal a chtěl být jen a jen zajímavějším. Lež má krátké nohy a já musím počítat s trestem práva útrpného. Nejsem politik, abych mohl lhát beztrestně.

Stačilo tak málo, při změně trvalého bydliště zároveň požádat o nový, ještě lepší průkaz totožnosti, kterým jsem snad i označkovaný jako patník nebo nároží. Bedlivému oku úřednice nic neušlo a položila mi lstivou otázku. Vy jste se narodil doma nebo v porodnici? Já zahanbeně sklopil hlavu a koktal jako ufňukánek. Z žižkovského frajera se stal řadový voleček narozený na Novém městě pražském. Kde je konec pražské jedenáctce a novodobější trojce? Nějaká novota ti vyžene z hlavy Žižkov, túdle núdle. Na stará bolavá kolena a nohu k nepotřebě bude v tvé občance místem narození Praha 2.

Slavný soude, nežádám o slitování. Vím, že jsem ve svých článcích odporným způsobem lhal ve snaze si vylepšit image. Snad soud uzná jako polehčující okolnost, že jsem tolika čtenářům nemohl zatemnit hlavu, protože zvědavců nikdy nebylo tolik. Nestačilo by mne pro výstrahu ve státem uznaných svátcích vsadit do prkna a oživit tradici lidové zábavy? Bylo by to veřejně prospěšné, Čech se dovede radovat z cizího neštěstí více.

Jen se bojím, aby mi nepřítížil fakt, že jsem se narodil u Svatého Apolináře a Apolinář byla taky vyhlášená " izbička pre opilcov ", jak ji trefně nazývali Lasica se Satínským. Vždyť víte, co všechno lidi nakecají. Blbej a ještě vochlasta. Ať si chodí po svejch a neválí si prdel na vozejku.