I když jsem starý vůl, mám rád novoty. Prima je moje telka.

Jsem okouzlen rozmanitostí nápadů, jak tato stanice myslí na nás, kteří nemají vylézat z hrobů a když už, nepřeje si její management, abychom o něco zajímavého byli stařeckou zapomnětlivostí ochuzeni.

Vím, že televizní vojevůdci nemají snadné pozice. Musí vyhrávat na svém bojišti dennodenní bitvy, maršálská hůl nepatří mezi ty finančně podhodnocené.

Nevím, kdo přišel na něco tak jednoduchého a přesto geniálního, jako je permanentní upoutávka na něco, co vám může v životě proklouznout mezi očima. Je to kupříkladu promyšlené odvracení pozornosti diváků při sledování kriminálního seriálu.

Oni se nevnucují, jen se nemůžete dopátrat, zda je kozel zahradníkem nebo ten chlápek s tváří tak zločineckou a srdéčkem přelaskavým, že by Babinský  předčasně vyklidil kartouzu v pražských Řepích. Jsou to kriminálky tak rafinované, Lescautová i Rex jsou nepodstatní oproti kaligrafickému titulku velikosti více než přiměřené o nějaké jundě, kterou nesmíte prošvihnout.

Musí to být určitě lepší než od Dietla, prý se tam nějaká pěkná děvčica maže gelem a pak se zjeví, můj ty Svatej Antoníčku, P.T. obecenstvu v negližé. Prý to byl takový fofr, že musel být lubrikační a nejméně pro tolik HP, že by Marie Terezie čubrněla. A taky Pyšná princezna šmíruje s hrníčkem u ucha, kde se co šustne v podzámčí. To musí být hodnotné jako informace z Blesku a ještě se to navíc díky Lumiérům hýbá.

Chtěl bych poděkovat už dopředu príma švarným šohajům, že dříve narozeným se snaží zpříjemnit předsmrtné období, kdy peristaltika neslouží a laxativa vyjdou na stejné peníze jako kung pao od Ládi Hrušky. Kdybych to veledílo prošvihl, snad mi to vykecá v čekárně na poliklinice stejný dychtič dobrého kumštu.

Už se těším na připomínky "profesionálních" diskutérů. Každému se odměním možností si zatroubit a zapnout světla mého vozíku.